Jak vybrat správné lyžařské boty

Doporučit/vybrat správné lyžařské boty je vrcholné umění každé speciální prodejny s lyžařským vybavením. Spousta zákazníků dělá zásadní chybu při výběru lyžařské boty tím, že vybírá lyžařské boty jen na základě vlastního pocitu při zkoušení a bez znalosti základních postupů.

Dobrých informací není nikdy dost a proto jsem se rozhodl, že napíšu, jak správně postupovat při výběru lyžařské obuvi. Při přípravě článku jsem na webu snow.cz narazil na vynikající článek pana Ivana Sosny z časopisu SNOW, který zcela přesně popisuje danou problematiku. Jedná se o stejný postup, který praktikujeme při výběru ideální lyžařské boty v naší prodejně. Celý článek tedy ponechávám přesně tak, jak jej autor napsal. Originál článku pak můžete nalézt zde (originál článku na snow.cz).  Pokud plánujete nákup nových přezkáčů, pak si určitě tento článek přečtěte a přijďte si boty koupit k nám do prodejny Rossignol-Zlín.

Jak vybrat lyžařské boty aneb vše, co byste měli vědět o přezkáčích

(autor: Ivan Sosna, snow.cz, 2014)

Pořizovat si cokoliv lyžařského je radostí. Zejména v době, kdy jsme doslova zavaleni lákavými nabídkami a kdy si můžeme takřka zhýčkaně vybírat bez ohledu na hranice. Platí to ale až na jednu výjimku: boty. Těší se snad někdo na proces vybírání, zkoušení, váhání, na obavy, zda je velikost správná a zda někde nezačnou tlačit? Málo platné, pořizování nových bot je tak trochu koupě kočky v pytli. Při výběru se micka zdá milá a příjemná, ale už po pár dnech se z ní může vyklubat problémová mrcha. (Někdo by možná bral spíš příměr s volbou partnera – každý dle své zkušenosti…)

Tento problém vlastně u běžných bot ideální řešení nemá. Vždyť to jsou plastové polotovary, jež mohou jen zhruba odpovídat tvarům lidské nohy. Většinu přizpůsobení konkrétní noze musí obstarávat vnitřní měkké botičky. Čím polstrovanější jsou, tím menší riziko otlaků a větší pravděpodobnost pohodlí, ale také horší funkčnost. A naopak, čím tenčí botička, tím méně přizpůsobivé hmoty mezi nohou a tvrdým skeletem. Materiál botiček se usadí až po určité době užívání, na něž současně reagují i naše citlivé nohy. Jak se tato interakce vyvine, lze jen odhadovat.

Dost důvodů pro to, abychom se na pořizování nových lyžáků netěšili. A stejně tak pro to, abychom vybírali co nejlépe. Leccos ze starých dobrých zásad jste jistě četli i slyšeli, ale málo platné: jako pokaždé, i letos si přes dva miliony lyžařů zase koupilo boty příliš velké. (Více než polovina z celosvětového prodeje skoro 4 milionů párů.)
Projděme si proto celý ten bolestný proces znovu.

Co je bota?

Lyžák vlastně opravdovou botou není. Je to specializované nářadí v podobě velmi vysokých bot, jehož hlavními funkcemi je komunikace mezi lyžařem, lyžemi a sněhem (tedy příjem informací „odspodu“ a přenos sil do lyží) včetně pevného, avšak zrušitelného spojení s lyžemi pomocí vázání a ochrana proti chladu. Chůze je vlastně vynucenou funkcí navíc. Obdobou by mohly být třeba cyklistické tretry. Lyžařská bota ale drží velmi pevně nohu do značné výšky a silně omezuje pohyby v kotníku. Jedním slovem je to nářadí především funkční.

Lyžařské boty najdete zde!

Co očekávám?

Nároky lyžařů jsou různé. Jiné má závodník a jiné nenáročný rekreant, užívající si svůj pravidelný týden na horách. Čím více nám záleží na kvalitě naší jízdy, tím vyšší požadavky na funkčnost bot: na pevné držení nohy, na rychlý a přesný přenos informací. A naopak, funkčnost ustupuje pohodlí.

Tím se nám zásadně rozděluje množina lyžařů podle nároků, očekávání a ambicí, v praxi tedy většinou i podle lyžařské zdatnosti. Zdánlivě lépe na tom jsou ti programově nenároční: vesměs měkké nové boty budou pohodlné, relativně teplé a oni stejně nemají srovnání. Na druhé straně jsou to právě oni, kdo si pořizují boty funkčně nejhorší, jež jim brání ve zlepšování a které mnohdy časem začnou působit problémy.

Ještě hůře se často vede pomyslnému středu – lyžaři s určitými ambicemi, jenž je ale nepřehání a chce kompromis mezi pohodlím a výkonem. Modelovou situací (a značným procentem z těch zmiňovaných 2 milionů) je bota v obchodě sice sympatická, ale po pár dnech příliš velká. Případně příliš měkká nebo naopak příliš tvrdá. Také možná s nevhodným (častěji příliš velkým) náklekem.

Specifické problémy trápívají ženy: zábnoucí nohy, boty na velmi štíhlou nohu příliš široké, nebo naopak nahoře kvůli lýtku příliš úzké. Od části problémů naštěstí dokážou odpomoci boty dámské.

Ani náročný lyžař to nemá lehké. Pokud se rozumně snaží obout do boty co nejpřesnější, tedy méně polstrované, je nejvíce ohrožený nesouladem mezi svou nohou a skeletem. Také on se až příliš často uchýlí k botě, jež se záhy ukáže příliš velkou. Kvůli svým ambicím (a také nemalé částce, již za topmodel zaplatí) mu to opravdu vadí – jak funkčně, tak z principu. Samostatnou kapitolou jsou lyžaři, kteří si kvůli nějakému problému ani v množství značek a modelů padnoucí botu nevyberou.

Konec chmurnému obrázku. Jak tedy postupovat, abychom zvolili co nejlépe?

8 jednoduchých pravidel pro výběr správné boty

1. Správný typ boty, tedy přiměřeně výkonné = tvrdé. Ujasněte si, kolik jízdní funkčnosti od bot očekáváte. Se sportovními ambicemi (rychlost jízdy, kvalita oblouků, image) neberte boty příliš měkké a na první dojem „pohodlné“.
2. Počítat přitom s reakcí na teplotu.
3. Základem je správná velikost. Délku i šířku zjišťovat s nohou jen ve skeletu bez botičky. Stručné zásadní moudro zní: botu lze částečně zvětšit, ale ne zmenšit.
4. Nejdůležitější je usazení paty.
5. Počítejme s reakcí materiálu. Během několika dnů se botička o půl čísla až číslo „zvětší“, neboť její materiál povolí. Ambiciózní sportovní jezdec by se měl snažit pořídit si boty snesitelně co nejmenší.
6. Zakalkulujte možnost individuálních úprav.
7. Nesnažte se na botách co nejvíc ušetřit. Jsou důležitější než lyže. Lyží je všude spousta (testcentra, půjčovny, kamarádi), ale dobře zvolené a udělané boty s vložkami jsou váš světový unikát a nenahraditelné.
8. Když pořádné boty nemáte, nedivte se řadě nepříjemných věcí.

Jak vybrat lyžařskou botu krok za krokem

1. Lyžařské sebehodnocení

Jde zejména o fyzické parametry (váha, výška) a obvyklý způsob lyžování včetně druhu terénů. Nezapomeňte na případné problémy s nohama (výrůstky, ostruhy, vysoký nárt apod.) a atypické parametry (velmi dlouhé, úzké nebo široké chodidlo, obvod lýtka)!

2. Vyjasnění charakteru bot

Vysloveně rekreační? Rekreačně-sportovní? Sportovní až „race“? Nějak specifické? V jednotlivých modelových řadách jakéhokoliv výrobce jsou boty zařazeny s ohledem na nejpravděpodobnější potřeby typizovaného lyžaře. Nejjednodušší je tedy přijít do prodejny a jste-li rekreační lyžaři, sáhnout do regálu s rekreačními botami nebo jinou odpovídající kategorií. Nemusí to však být to nejlepší řešení. Zvlášť necítíte-li se jako typizovaní ať už z pohledu fyzických předpokladů, nebo jakkoliv jinak. Různé boty s různým určením se mohou v některých vlastnostech lišit, ale v jiných se mohou překrývat. Na co se tedy zaměřit?

Flexindex

V posledních letech nám šikovnou informaci o pravděpodobném charakteru bot dodává (opravdu jen přibližně) jednotný ukazatel tuhosti bot, označovaný jako flex nebo flexindex. Hodí se na hrubý předvýběr s tím, že:

• nejměkčí dospělé a mnohé mládežnické boty s indexy 40-60 přenecháme těm, kdo by zrovna tak mohli lyžovat v kanadách nebo sněhulích, takže třeba i velmi nenáročným lehkým lyžařkám
• mezi 60 a 80 si nejspíše vybere rekreační jezdec, pokud není silný a/nebo těžký
• mezi 80 a 100 nejspíše najdeme vhodnou tuhost pro sportovní lyžařku, těžšího rekreanta a snad i lehčího jezdce s už trochu sportovními ambicemi
• 100 až 120 by mohlo být nejvhodnější pro sportovního jezdce s ambicemi
• okolo 130 už najdeme závodní boty pro ženy a větší mládež a dejme tomu i pro nejambicióznější nezávodníky
• 150 už je standardní závodní bota a pro „civilní“ použití většinou nevhodná
• od 150+ ruce pryč!

Je třeba si uvědomit dvě základní moudra.

Flexindexy mezi jednotlivými modely jsou jen velmi přibližně srovnatelné, relativně nejpřesněji fungují coby vzájemné relace v rámci kolekce téhož výrobce. (Ale i tam se leckdy uvádějí tak, aby se v kolekci sympaticky pravidelně rozprostřela úhledná škála indexů.) Index 100 u boty A se tedy vůbec nemusí krýt se 100 u B. Před pár lety hodnotil jeden japonský test i tvrdost různých bot na škále 1-10 a mezi totožnými indexy 150 shledal jak známku 7, tak 10.

Vybírat tedy boty s tím, že „chci index 120“, je hodně nepřesné.

Flexindex je přinejlepším výsledkem laboratorního ohýbání zapnuté boty v definované teplotě. V reálu ale hraje roli mj. utažení přezek, usazení nohy, ale také lyžařovy tělesné páky, pohyblivost nohy v kotníku a náklon boty ve vázání. Každou botu je tedy třeba posuzovat konkrétně a ne podle blbuvzdorného čísla. (Flexindex můžeme tak trochu přirovnat k udávanému rádius u lyží – rovněž teoretické hodnotě, proměnné podle prohnutí lyže.)
Zásadní roli hraje teplota. Klidně nevěřte ničemu a nikomu, ale vsadit na to, že materiál skeletu v mrazu tuhne a v teplu měkne, můžete jak na smrt.
Což nese problémy. Boty budou v zimním reálu tvrdší než v teple obchodu. Není snadné odhadnout, o kolik – materiály jsou různé a pokud nemůžete botu před koupí vyzkoušet na sněhu, vždy jdete do určité nejistoty. A za druhé, lyžovat budete klidně v rozsahu –15 až +15 stupňů. Dobře tedy zvažujte, zda volit spíš „na mráz“ nebo „na jaro“. Některé boty mají možnost v omezeném rozsahu tvrdost vratně zvýšit/snížit.

Příliš tvrdé? Příliš měkké?

Zvolit optimální tuhost tedy není snadné. Vyskytují se chyby na obou stranách. Příliš měkké boty volíme ze strachu z nepohodlí, z obav (nikoliv nelogických), že nám bota neumožní dostatečný pohyb dopředu, ale také proto, že si třeba nesprávně vyložíme „sportovní“ rétoriku prospektů a popisů. Neboli: lyžování je „sport“ (co na tom, že pro většinu lyžařů jen zábava a rekreace), a tak se dobře znějícím „sportovním“ označí i to, co je opravdu jen rekreační. Stačí vzpomenout si na mnohé „sportovní“ doplňky k autům.

Problémem je i to, že měkčí boty jsou vesměs i méně kvalitní než tvrdší. Výjimkou jsou snad jen některé „vyšperkované“ modely dámské. To znamená i horší plast, např. polyolefin, i méně kvalitní materiál botiček. Všudypřítomný tlak na cenu funguje i zde. Životnost takové levné botičky se počítá i jen na cca 40 dnů používání. Před pár lety – a při zmíněném „katování kostů“ tomu sotva bude dnes jinak – prokázaly testy, že právě levné měkké boty se při základním pohybu komínu dopředu ohýbají nepravidelně, neplynule.

Řada i dobrých lyžařů si tak škodí volbou bot málo přesných, mnohdy kontrastujících s velmi pěknými a výkonnými lyžemi. Jak víme, tvoří lyže + vázání + bota určitou funkční jednotku. Její jednotlivé části by měly být sladěné nejenom značkově a designově, nýbrž i funkčně. K těsně podzávodnímu ostrému topmodelu lyží zkrátka nepatří bota úrovně vyjadřované indexem okolo 80. Ne kvůli image, nýbrž proto, že kroutící se „bačkora“ nedokáže přenášet impulsy na úrovni jízdy s takovými lyžemi. Na sportovní speciál taky nenasadíte nějaké podřadné levné pneumatiky.
(Podobnou kapitolou jsou lyžaři dojíždějící boty, jež to už funkčně mají za sebou. I ty původně dobré se lety mohou změnit na obdobu bačkor z předchozího odstavce, ale železná košile zvyku brání uvědomit si, že už mají odslouženo.)

Mnohem menší skupinou jsou jezdci s botami příliš tvrdými. Zde působí i „pojistka“ v podobě vysoké ceny nejtvrdších modelů na trhu, kterou málo zdatný lyžař obvykle nechce platit. Často jde jen o velmi mrazivé dny. Troufnu si odhadnout, že z 10 lyžařů na svahu by 4 až 5 mohlo mít tvrdost zhruba v pořádku, taky tolik boty příliš měkké a jen jeden moc tvrdé.

3. Předvýběr

Pokud nepoužijete zatím velmi vzácné metody footscanningu, kdy se porovnává trojrozměrná projekce nohy s tímtéž parametrem bot, nezbude než podle možností nebo zkusmo vytipovat určité množství vhodných uchazečů.

4. Zkoušení aneb jak poznat správnou velikost

Dospěli jsme ke kritickému momentu – velikosti. Zde se rozhoduje, zařadíte-li se mezi miliony nešťastníků, kteří si koupí boty příliš velké.

Velikost

Sáhněte o velikost níže oproti svým botám nelyžařským a hned poté na civilní číslování zapomeňte. Boty jsou stejně většinou v mondo-velikostech, které vycházejí z délky chodidla v milimetrech. (Pro zajímavost si někde na webu můžete najít srovnávací tabulku všech velikostních systémů.)

Pokud vám boty po nazutí přijdou „příjemné“ a „pohodlné“, nebrat! Takový pocit si nechte do sandálů a bačkor, my kupujeme lyžáky. Jděte velikostně ještě níže! Pokud i po zapnutí boty cítíte snesitelný dotek palce se špičkou botičky, vypadá to slibně. Pozor, většinou čtete a slyšíte, že po zapnutí by se palec měl přestat dotýkat. Jenže právě tímhle si zaděláte na brzký průšvih.

Skeletová metoda

S opravdu slibným kandidátem nyní musíte udělat něco, zač mě maloobchodníci nebudou mít rádi a na vás se možná budou mračit. Opatrně vyndejte nebo si nechte vyndat botičku a vstupte v tenké ponožce do skeletu tak, aby se palec dotýkal vepředu. Tlustým fixem apod. zjistíte, kolik místa mezi patou a skeletem zbývá. (3 tipy: pomoci může baterka, perfekcionista si z kartonu vystřihne „vložku“, kterou vloží pod chodidlo, aby tak výškově nahradil vyjmutou botičku s vložkou, a máte-li svou vytvarovanou vložku, určitě ji použijte.)

• pata je (skoro) nadoraz: jen pro náročného sportovce, který si nechá skelet vyfrézovat. Reálné jen u tenké botičky, pravděpodobně jen u pravých závodních bot (tzv. plugs)
• cca 0,5 cm: bude to fest, ale u výkonného topmodelu s tenkou botičkou by mělo sednout
• do cca 1,5 cm: dobrý základ pro dobře usazenou nohu, která nebude hned třetí den „cestovat“
• přes cca 1,5 cm: do nějakých 2, podle některých až 2,5 cm – podle mne už příliš) ještě lze akceptovat u vysloveného rekreanta s tím, že pohodlí bude nad výkon.

Bez této tzv. skeletové metody (anglicky shellfitting) skutečný vztah skelet – noha nezjistíte. Nejenom do žen a melounů, ale také do nové boty s naducaným polstrováním botičky se nevidí…

Šířka

Po zjištění délky ještě sledujte šířku. Asi tak 1,5 až nejvýše 3 mm na každé straně by mohly být dobré. Zde je důležité uvědomit si, že chodidlo bez botičky jen na bootboardu leží níž, než je nejširší rozměr skeletu.
A zase: pro výkon převažující nad pohodlím volte raději těsněji a popřípadě si nechte skelet zatepla vytáhnout (zcela rutinní operace každého slušného servisu), případně malinko odfrézovat.

V posledních pár letech nám výrobci konečně aspoň v prospektech a katalozích začali dodávat i šířku bot, měli by ji tedy znát i prodavači. Obvykle platí, že

• do 95 mm = pravé závodní boty (plugs)
• 98 mm = boty polozávodní (semiplugs) a některé výkonné sportovní včetně freeridových
• 100 mm = boty sportovní, některé dámské
• 102 mm = boty univerzální, mírně sportovní, rekreační, řada dámských
• 104 mm = boty vysloveně rekreační

Pozor: uváděná šířka platí pro „vystavovací“ velikost 26,5 a každým číslem nahoru roste o několik milimetrů. Příslušný údaj ke konkrétní velikosti ale bohužel nebývá k dispozici. Existují i značně sportovní modely (index cca 120) v šířkách přes 100 mm.

Pokud vše vypadá dobře, vraťte botičku a obujte kompletní botu. Připomínám jednoduchou tenkou ponožku.

Po nazutí zkuste několikrát povytáhnout vzadu botičku (některé mají poutko) a zasunout tak patu i ji co nejlépe dozadu (čím méně bachratá, tím lépe jde). Patu dozadu nenakopávejte – můžete poničit podpatek! Přezky utahujte lehce v pořadí 2., velkro, 4., 3. a 1. Postupně podle potřeby dotahujte, nejprve ale 3. a 4., aby noha mohla dozadu. To podpoříte i tlakem holeně do jazyků.
Ideální by bylo, kdyby vám obchod nabídl možnost upnout se do lyží, abyste alespoň trochu mohli dělat „lyžařské pohyby“.
Je to nezvykle těsné? Výborně. Pokud jste z civilu zvyklí na volnou obuv a staré lyžáky už máte notně vyžvýkané, možná už vlastně pocit opravdu těsné boty ani neznáte. Nakonec jsme si přece řekli, že lyžáky nejsou boty!
Jestliže po nějakých 20 minutách původní tlak o něco povolí a skelet délkově i šířkově pasoval, mohlo by to být ono. Někteří „tvrďáci“, kteří chtějí botu opravdu na fest, odcházejí s takovou, v níž vydrží jen chvíli a potom doma u televize v opakovaných prodlužovaných seancích dotvarovávají.

Naštěstí není mnohdy takový extrém nutný. U lepších bot mají botičky větší či menší pasáže teplem tvarovatelného materiálu a součástí předprodejního servisu by mělo být i jejich nahřátí, jež dotvarování botičky podle nohy usnadní a urychlí.

Není velká?

O délce a šířce jsme už mluvili. Problémem ale může být i štíhlá noha s úzkou patou (v nejhorším navíc se širokou ploskou), kterou bota nedokáže pořádně zafixovat. Botu volte pokud možno vždy podle paty – vepředu lze botu roztáhnout, ale volnou patu nikdy pořádně „neutemujete“!

Zásadou je „žádný pohyb paty, ale zachování jemné pohyblivosti v klenbě a prstech“. Botu, kde se pata zvedá či dokonce cestuje dopředu, v žádném případě neberte. Dalším zádrhelem bývá výška nártu. Hledejte odpovídající botu. Vysoký nárt bude v nízké botě trpět a uspokojivé řešení neexistuje. Prostor nad nízkým lze sice vyplnit, ale ani to není moc dobré.

Určitým měřítkem mohou být i přezky. Ideálně byste nové boty měli slušně (ne „na krev“) zapnout na 1., nejvýše 2. zoubek hřebenu při zašroubování mikroposunu přezek na cca polovinu. Časem byste se tak neměli dostat dál než na 3. zoubek. Nejde přitom ani tak o sílu při zapínání, nýbrž o to, že u příliš velké boty při stahování přezkami jde na nártu a přes jazyk mnoho materiálu skeletu přes sebe. Bota se tak stává málo ohebnou a vlastně tvrdší, než jak je značená.

Vložky – stélky

Jakousi „základní výbavou“ bot bývají jednoduché tenké vložky. Lze říci, že většině lyžařů – čím náročnější, tím asi víc – by pomohla jejich náhrada dokonalejšími. Jednoduchou pomocí jsou některé předtvarované vložky, jaké nabízí např. Superfeet, Sidas i někteří další. Vrcholem nabídky jsou vložky termoplastické, tedy individuálně tvarované. Většina lidí nedisponuje dokonalýma nohama s ideálním rozložením tlaku a korekce správně udělanými vložkami je vhodná. Nohu i lépe podepřou a přinášejí i několik dalších výhod. Správně zhotovená vložka je ale odbornou prací, a tak je vhodné ohlídat si zhotovitelovu kompetentnost. Vložky lze pořizovat současně s botami, ale také kdykoliv dodatečně. Lze je stěhovat z jedněch lyžáků do jiných. Mimochodem, leckdy je možné použít skelet s jinou botičkou než originální. Nemyslím tím jen některé speciální, ale třeba i situaci zkoušení bot, nebo když by skelet praskl a nám zbyly dosud dobré vytvarované botičky. Jindy ale moc dobře kompatibilní nebudou. Asi byste se divili, kolik špičkových závodníků už někdy použilo rozdílnou botičku a skelet.

Ponožky

Klasické pletené ponožky, tlusté a hrubé s výrazným vzorem, už dnes pasují tak k Andělovi na horách. Zejména na zkoušení nových jděte se zcela tenkými. O něco tlustší a teplejší můžete používat časem, až se botička trochu vyšlápne. S dobrou vložkou, suchými a ideálně ráno předehřátými botami ale mnozí žádné teplé speciálky nepotřebují.
Je dobré vědět, že:

• během dne noha trochu naběhne
• zatížená noha se rozšíří i mírně prodlouží
• na podzim míváme nohu trochu širší, neboť přes léto hodně chodíme v lehkých sandálech a bosi a noha „rozsedne“
• dětem roste noha nejvíc přes léto, takže výhodná koupě po sezoně na jaře může být v prosinci průšvih

Obecně dětem nepořizujte „lodě“, do kterých dorostou. V určitém věku se zkrátka na dlouho dopředu kupovat nedá…

Nastavení a modifikace

Boty mívají několik obvyklých „hejblat“. Nechte si vysvětlit jejich funkci a ovládání (přepínání na chůzi, změna tuhosti, nákleku, manipulace s odnímatelnými spoilery) a chtějte nastavitcanting. Obchod vám těmito šrouby v kloubech žádný zázrak nemůže udělat, ale měl by vás alespoň nechat opakovaně zapérovat v kolenou a v takto utvořené pozici šroubů tyto utáhnout. Zkontrolujte si, zda k nim patří imbus nebo hvězdička a zda je dostáváte – zejména u nových bot se šrouby vzadu i v kloubech rády uvolňují. Pokud si nejste jistí, nechte si ukázat i správné vyjmutí a vložení botičky.

5. Náklek komínu a speciality

Úplně dokonalé by ještě bylo rozhodovat se podle nákleku komínu (obvykle mezi 12 a 17 stupni), jeho pohyblivosti, podle předozadního náklonu nohy v botě a dokonce snad i podle pohybu kolena při pokrčování. Ale to už jsou hodně speciální věci překračující rámec této základní informace.

Na výběr bot si nechte čas – jak v rámci sezony, tak i dne. Možná budete muset obejít pár prodejen a vyberete až desátý pár. Víc než troje boty na jeden zátah určitě nezkoušejte. V pátek odpoledne před sobotním odjezdem na hory už asi moc dobře nenakoupíte.

6. Kamenný obchod, nebo internet?

A jsme u bolavého tématu. Lyžařská bota rozhodně není typickým e-zbožím. Přesto mnozí přišli na to, jak nemožnost vyzkoušení obejít.
Na internetu lze získat i velmi podrobné informace. Když takto poučení zákazníci dojdou do obchodu, vyzkoušejí tam vše možné včetně vyndávání botiček („přece to doporučovali i ve SNOW!“) a pak s poděkováním odkráčejí k počítači nakoupit vyzkoušené za nejlepší cenu na webu, nelze se divit nevoli obchodu, který akorát poskytl bezplatné poradenství, asistenci, nechal si ošlapat a zasmrdět boty prezentované jako nové, a nic z toho neměl. Tento problém už třeba u německých obchodníků patří k nejpalčivěji pociťovaným. Je to ale téma hodné samostatného článku.

7. Úpravy anebo bota je polotovar

Detaily překračují rámec této základní informace. Několik článků jsme ostatně už dříve uveřejnili a v diskuzním fóru SNOW.cz se toto téma probírá velmi často. Jen informativně tedy dodejme, že na botu lze nahlížet jako na přizpůsobitelný polotovar. Skelet lze zatepla přeformovat, tedy v určitých partiích roztáhnout/vyboulit (někde lépe, jinde hůř), podle okolností lze část materiálu zevnitř odfrézovat. Je možné odříznout horní část plastu na spodku skeletu a botu tak změkčit. Lze posouvat přezky (napínáky horních dvou i svépomocně). Upravovat lze i botičku a jazyk. Je to nadstandard, tedy dodatečná placená služba, ale u vysokých nároků a problémových nohou se rozhodně vyplatí. Od určité úrovně požadavků už obvyklá rada – hledejte botu, která netlačí a sedne – přestává platit a místo ní by mělo nastoupit „nehledejte boty k noze, ale přizpůsobte je“. V reálu tedy kompromis: vhodnou botu, která co nejlépe padne, doplněnou individuálními úpravami a nejlépe i vložkami.

Tato „botařina“ na našem méně náročném trhu donedávna nebyla příliš vyžadovaná, a tak dosud není snadné najít ty provozovny, kde se složitějšími úpravami mají dostatek zkušeností. A za opravdu „vysokou botařinou“ s náročnými úpravami včetně těch, které se dělají nejlepším závodníkům, musíme spíš do zahraničí. I tam je ale nabídek poměrně dost, ale skutečných mistrů jen pár…

8. Ošidný pojem „pohodlí“

„Bota musí být především pohodlná.“ Každý novinář, který opakuje takto formulovanou zásadu, by za tento výrok měl trpět přinejmenším v palečnicích. Původní myšlenka ve smyslu „nesmí tlačit“ byla dobrá a v dřívějších dobách bot méně dokonalých i důležitá. Bohužel ji ale mnozí pochopí jako „příjemný pocit při zkoušení“ a tím se radostně vrhnou do pasti boty příliš velké. Bota je „pohodlná“, když má správnou velikost a její vnitřní tvar co nejpřesněji odpovídá noze. Když si necháte odborně upravit tvrdou závodní botu, bude pohodlnější než mnohá daleko měkčí komerční, která sedí jen přibližně. Pohodlná a přesná, funkční se dnes vůbec nevylučují. Naopak bota „pohodlná“ při zkoušení je špatná.

Malý slovníček pojmů

Spodek skeletu

Spodní šasi boty, udává základní tvar, podle něj volíme velikost.

Komín (horní část skeletu)

Horní díl skeletu nasazený na spodek v kloubech boty. Spolu se spodkem, jazykem a utažením přezek rozhoduje o tuhosti do nákleku.

Podešev

Rozměrově normovaná spodní část (délka, šířka, tloušťka i zakřivení na obou koncích musí vyhovovat normě, aby bota spolupracovala s vázáními). Spolurozhoduje o torzní tuhosti boty, tedy i o přenosu sil na lyži.

Přezky

Běžně 4, některé boty 3, některé freestylové a zejména dětské 2. Pátou přezkou je velkro-uzávěr, u některých nejvyšších modelů i nepatrně pružící (booster strap). Počítají se odspodu, tedy od špičky boty.

Botička

Vnitřní vyjímatelná polstrovaná bota, u závodních bot dnes často se šněrováním. Vyplněná hmotou, která reaguje na teplo a po zahřátí (teplem lidským nebo umělým) se dokáže, někdy opakovaně, přizpůsobit konkrétní noze.

Spoiler

Obvykle odnímatelný klín v zadní části boty mezi skeletem a botičkou, lze jím ovlivňovat sklon bérce v botě, tedy úhel, pod nímž bérec v botě spočívá.

Kloub, canting

Spojení spodní části s komínem, umožňuje pohyblivost komínu a zvětšuje ohebnost boty.

Canting

Nepřesné, avšak tradiční označení pro částečně pohyblivé šroubové spojení v kloubu. Umožňuje v poměrně malém rozsahu naklonit komín oproti spodku skeletu tak, aby do určité míry respektoval vrozené postavení nohou do X nebo O.

Délka podešve

Toto číslo v milimetrech potřebujete pro nastavení vázání (předváděčky, testcentra, půjčovny nezajímá číslování bot, nýbrž jedině tento údaj). Při stejné značené velikosti se u různých bot může lišit.